Kapitán FCT Jakub Navrátil: Máme větší víru v náš tým a jeho sílu
Táborsko – I v 37 letech je Jakub Navrátil velkou oporou druholigového FC MAS Táborsko. Jeho autorita platí na hřišti i v kabině. Následující rozhovor je ohlédnutím nejen za posledním vítězným utkáním proti Vyškovu (0:1)
Po vítězném utkání s Vyškovem jste přišel za trenérem a řekl jste mu: Ještě loni na podzim bychom takový zápas prohráli, ale dnes jsme o kus dál. Jaká proměna v týmu nastala, že je odolnější?
„V podstatě jste si odpověděl sám – jsme odolnější. Máme větší víru v náš tým a jeho sílu. Loni se po postupu tým tvořil, byla to nová soutěž a byl v nás asi přirozený a dost velký respekt. Což se projevovalo hlavně v závěrech utkání, kdy jsme často inkasovali a ztratili body. Teď už víme, hlavně díky jarním bojům o záchranu, že ten zápas umíme zvládnout a to se projevilo i ve Vyškově(Drnovicích). A je to asi správný a přirozený vývoj. Kdyby to tak nebylo, bylo by něco špatně. V hlavách jsme silnější.“
Ruku na srdce, kdyby vám někdo před soutěží řekl, že budete mít při těžkém losu po 4 kolech 9 bodů a 3. místo v tabulce, co byste mu asi řekl?
„No, sám nevím, co bych řekl. Asi bych se usmál a v duchu si myslel, že za šest bodů budeme rádi.“
Vím, že nemá moc smysl se vracet zpátky, ale nedá mi to, abych se nezeptal, zda ještě mrzí úvodní prohra s Brnem, které jste měli tzv. na lopatě?
„Mrzí. Ale už je to za námi a pro nás to byla dobrá ukázka toho, že můžeme vyrovnaný zápas hrát, i s kluky, kteří před 1,5 měsícem hráli ligu.“
Rychle k utkání s Vyškovem v Drnovicích. Hrál jste tam už někdy dříve ve své fotbalové kariéře? Jak se vám stadion líbí?
„Hrál? Opravdu nevím, zda jsem tam nastoupil. S Příbramí jsme tam hráli a já tam byl. Ale opravdu netuším, zda jsem nastoupil, či ne. Jediná vzpomínka na tehdejší zápas je, že tehdejší spoluhráč Dan Huňa(nyní asistent trenéra v Příbrami) odjel z hotelu, kde jsme spali, k porodu syna… Co my bychom dali za takový stadion – vždyť tam hrál nároďák. Je vidět, že už je starší, ale moc hezký.“
Utkání bylo spíše bojem, válkou, moc pěkného fotbalu nepřineslo. Souhlasíte?
„Absolutní souhlas. Nám nic nevycházelo – všude jsme byli druzí v soubojích, kombinace nám vázla, nohy nám neběhaly. Všechno špatně. Ale i takové zápasy jsou – hlavně venkovní. A moc důležité je, že nás podržel gólman. A pořád jsme v hlavách měli, že chceme bodovat. A nakonec jsme ty tři body vyválčili.“
Jste dirigentem obranných řad. Bylo něco, s čím jste měli proti Vyškovu v defenzivě více starostí?
„Jak jsem řekl u předchozí otázky, nic nám nevycházelo tak, jak jsme chtěli, tak jsme měli starosti sami se sebou.A jinak největší starosti jsme měli s náběhy za obranu – to bylo opravdu nepříjemné a byla to určitě taktika Vyškova. I proto zřejmě nehrál od začátku Simr, který je typologicky jiným hráčem, což ukázal ve druhé půlce.“
Co byste řekl k oběma penaltám, jak jste je prožíval?
„Penalta je vždy, když ji pískne rozhodčí. VAR nemáme. Asi tak.“
Složitý zápas skončil těsnou výhrou pro Táborsko. Jak velkou radost to týmu udělalo, jak jste tři body komentovali v kabině?
„Radost byla obrovská, tohle byla opravdu válka a my ji vyhráli. A tři body nám zpříjemnili dlouhou cestu domů do Tábora.“
Občas hodně zvýšíte na hřišti hlas, zakřičíte. Je to spíše hecování, povzbuzení pro ostatní, výraz kritiky, nebo reakce na nějakou situaci?
„To je moje práce, zvyšovat hlas. Stoper musí být slyšet – takže děkuji za pochvalu. Je to kombinace všeho – někdy je potřeba vyhecovat sám sebe, někdy ostatní kluky. Někdy je uklidnit. Někdy upozornit na chybu, aby se neopakovala. A to jste neslyšel, jak jsem po delší době zvýšil hlas v kabině v poločase utkání…“
V neděli přijede do Tábora pražská Dukla. Mohl byste pozvat diváky na tento zajímavý duel?
„Ten zápas je pozvánka sama o sobě. Kdo vyhraje, bude první v tabulce. Co víc si přát.“
