Jak se máte a co děláte?
„Mám se přiměřeně věku, bydlím ve Ždáře nad Sázavou. Fotbalem se už dva, tři zabývám spíše pasivně. Občas chodím na hřiště kibicovat, dát nějakou tu radu. Aktivní funkcionář už teď nejsem. Věnuji se převážně vnoučatům.“
Když jste se dozvěděl, že vás FC Silon Táborsko zve na zápas, aby vám popřál k narozeninám, jaké emoce u vás převládly?
„Manželka by vám potvrdila, že jsem byl strašně naměkko. Takovou pozvánku jsem ani v největším snu nečekal – že si Tábor takto vzpomene. Moc mě to potěšilo a je to pro mě obrovská čest. Oceňuji, že se klub takhle stará o své bývalé trenéry.“
Jak vzpomínáte na období, kdy jste zhruba deset let trénoval v FK Tábor?
„Moc mi to dalo, naplňovalo mě to. V té době jsem byl ještě aktivní fotbalista, nastupoval jsem za Chotoviny. Moji dva synové v té době dorůstali do věku, kdy začali vnímat fotbal, tak se mnou jezdili po kraji jako fandové. Manželky mých spoluhráčů mi je hlídali. V Táboře jsem jako trenér začínal s panem Vladimírem Stokláskem, to byl takový můj první učitel u přípravek.“
Které týmy jste postupně vedl?
„Převážně mládež. U áčka Tábora jsem byl jen krátce, asi tři zápasy v divizi, do čehož mě jako zaměstnance klubu v dobrém slova smyslu navezl Standa Mansfeld. Jinak jsem zakládal a dělal žákovské sportovní třídy. Doma mám schovaný dávný projekt mládeže, který se týkal Spartaku MAS Sezimovo Ústí, Sokola Sezimovo Ústí a FK Tábor. Jsem rád, že se Tábor a Sezimák podařilo před lety sloučit a je tu jeden velmi silný subjekt, který to dotáhl takhle daleko.“
Z Tábora jste odešel trénovat mládež do Jihlavy, kde jste působil přes pět let. Co se v Táboře stalo?
„Přišla doba, kdy se nedalo chodit do práce sedm dní v týdnu a 365 dní v roce. Dělal jsem nejen žákovské třídy, ale také krajského delegáta. Byl jsem u mládežnické reprezentace U16, U17, když ji vedl Pepík Pešice. Rodinný život jsem trochu opomněl. Dostal jsem od tehdejšího funkcionáře Jihlavy Míry Kriega nabídku dělat asistenta u A dorostu. I když jsem odešel, na Tábor vzpomínám jen v tom nejlepším.“
Kteří hráči prošli vašima rukama a nejvíce vám utkvěli v paměti?
„V žákovské lize určitě dvojice Filip Bakule a Jirka Smetana, kteří to dotáhli až do béčka Sparty. Jirka Smetana nakoukl i do mládežnického reprezentačního výběru. Nesmím zapomenout na Dana Krcha. Dárkový koš mi dnes na hřišti předal Kuba Navrátil, na kterého také vzpomínám. Už v mládeži to byl vítězný typ, tahoun, typ kapitána, který by na hřišti zemřel pro vítězství.“
Přejeme vám hodně zdraví, ať se vám daří a v Táboře zase někdy na shledanou.
