Generální partnerYanfeng

Velký rozhovor s brankářem FCT Šimonem Pecháčkem

sp6.jpg

Brankář FCT Šimon Pecháček: Každý z nás by za body pro Tábor nechal na hřišti život

Táborsko – Někteří fanoušci FC MAS Táborsko jsou názoru, že bez gólmana Šimona Pecháčka by se jihočeské mužstvo je 2. fotbalové lize nezachránilo. Jde o to, že Šimon Pecháček na jaře podával skvělé výkony. V sedmi utkáních udržel nulu. Byl velkou oporou mužstva.

Dočetl jsem, že jste rodák z Litomyšle. Narodil jste se pouze v tamní porodnici, nebo odtud opravdu pocházíte? Nebo jaký je vztah k tomu městu?
„Ano, narodil jsem se v Litomyšli a celé mládí jsem strávil ve Zhoři, což je vesnička hned vedle Litomyšle. Ale vazby mám spíše na Českou Třebovou, jelikož jsem tam studoval a začínal s fotbalem.“

Kde a kdo vedl vaše první fotbalové kroky? Byla to Česká Třebová? Bylo od počátku jasné, že se postavíte mezi tři tyče?
„S fotbalem jsem začal v České Třebové, když mi bylo 5 let. Do brány jsem se dostal postupně. Jako útočník jsem nastupoval ještě v 15 letech jak za Českou Třebovou, tak za Hradec Králové, jelikož jsem měl střídavý start a mohl jsem hrát za oba týmy.“

Kdy jste se dostal do Sparty Praha a jako dlouho jste tam působil? Kdo byli vaši spoluhráči?
„Sparta mě skautovala delší dobu, ale přestoupil jsem tam až v 15 letech. V akademii jsem hrál se svými dnešními spoluhráči (Vaškem Pencem, Jirkou Boulou, Matějem Majkou, Davidem Čapkem), ale taky s jinými hráči, co dnes hrají ligu nebo druhou ligu. Bylo jich spousta.“

Máte za sebou několik mládežnických startů za reprezentace, nemrzí vás, že kategorií U18 nominace skončily, je to tak?
„V reprezentaci jsem odchytal něco přes 20 zápasů napříč všemi kategoriemi a samozřejmě mě mrzí, že dál než do U18 jsem se nepodíval, ale věřím, že jsem na té správné cestě a nějaký start ještě přidám. Je to obrovská motivace.“

V mužstvu FC MAS Táborsko, které má tři vyrovnané gólmany, jste na jaře při tažení za záchranou plnil roli jedničky. Jak těžké bylo tuto pozici získat a uhájit ji?
„Jsem hlavně moc rád a vděčný za to, že jsem dostal příležitost pomoci týmu

hned od prvního jarního kola. Tam si to všechno sedlo a zůstali jsme na vítězné vlně. Musím říct, že stát se gólmanem č. 1 je velice obtížné. Obnáší to spoustu práce a píle. Já jsem vděčný za to, že jsem dostal od trenéra příležitost ukázat, co ve mě je a hlavně jsem vděčný za to, že jsem mohl pomoci týmu, protože to byla fantastická jízda. Jsem přesvědčen, že kdyby dostal místo mě příležitost Adam Zadražil, nebo Maťo Slavik, dopadlo by to stejně. Protože můj názor je ten, že jsme všichni tři výborní gólmani a rozdíl mezi námi tvoří nuance.“

Na jaře jste vychytal sedm čistých kont, vybavujete si, ve kterém zápase bylo nejtěžší nulu udržet a ve kterém naopak nejsnazší?
„Jsem moc rád za 7 čistých kont na jaře, ale bez práce celého týmu by ta nula nebyla ani jedna. Za mě byly nejtěžší zápasy v Ústí nad Labem a ve Vlašimi, kde jsem si zachytal pořádně. Nejjednodušší byl naopak asi zápas s Blanskem, protože jsem si skoro nesáhl na balon a kluci hráli skvěle!“

Asi vás hodně mrzela domácí prohra s Prostějovem, kdy vás Kopřiva prostřelil v 88. minutě. Raději nevzpomínat, že?
„Ten zápas s Prostějovem byl prostě zápas blbec. Soupeře jsme tlačili, měli jsme víc ze hry, ale nedali jsme penaltu a chtěli jsme za každou cenu vyhrát. Soupeř nás pak potrestal, protože jsme se více soustředili na útok než na obranu. To nás paradoxně ale poučilo do dalších zápasů.“

V Líšni nebo v Hradci Králové jste nechytal, cítil jste, že si potřebujete odpočinout?
„Bylo toho hodně za celé jaro a s trenérem jsme se vždy domluvili, že konkrétní zápas vynechám. Jeden důvod byla únava a koncentrace. Druhý byl ten, že jsme v klubu 3 gólmani a všichni potřebujeme herní vytížení, abychom se dál rozvíjeli.“

Mužstvo zachránilo pro Tábor druhou fotbalovou ligu. Proč to týmu na podzim nešlo a na jaře to byl pravý opak?
„Jsme rádi, že jsme se zachránili, byl to náš hlavní cíl. Ty důvody vám přesně nepovím, ale na jaro jsme posílili. Tým začal přemýšlet trochu jinak a chtěli jsme za každou cenu bodovat. Musím opravdu smeknout před kluky, protože každý z nás by za body pro Tábor v tu chvíli nechal na hřišti život.“

Měl jste během jara někdy pochybnosti, že by záchrana nemusela vyjít?
„Neměl. Věřil jsem v nás všechny. Od kluku až po trenéry. Měli jsme plán, který 

vyšel. Nebál jsem se ani chvíli, protože všichni máme kvalitu na to, abychom hráli o umístění ve vyšších patrech tabulky.“

Které brankářské techniky musí gólman nejvíce rozvíjet či trénovat, aby obstál a zdokonaloval se?
„To je individuální. Ale především s kluky rozvíjíme hru nohou a techniku chytání. Co se týče fyzična, jako dynamika, odrazová síla, to děláme sami ve volném čase, nebo s kondičním trenérem. Musím podotknout, že jsme půl roku neměli trenéra gólmanů a tréninky jsme vymysleli společně. Za to klukům patří velký dík, protože je to situace velmi náročná, ale my jsme ji zvládli.“

Všiml jsem si, že například u výkopů někteří gólmani trefují míč jakýmsi bočním nákopem, jak je to u vás?
„Ano. Jedná se o tzv. SideVolley. Je to technika, kdy gólman vykopává z ruky a snaží se balon trefit co nejvíc ze strany. Míč potom letí níž, ale hlavně rychleji. Trénujeme to každý trénink. Zaprvé je to účelné, zadruhé to dobře vypadá. Je to trendy. Ale všichni už to v Táborsku umíme