Lukáš Matějka znovu pálil: Jsme rozbití, ale pořád druzí. A baráž chceme dotáhnout

Kdyby se ve fotbale počítaly body jako v hokeji, měl byste proti Příbrami bilanci 1+1. Jak vznikla akce před gólem Patrika Voleského?

Bylo to po hlavičce. Prodlužoval jsem dlouhý balon, myslím od Ondry Bláhy. Kopal to za obranu mým směrem a já do toho jen naskočil. Bylo to instinktivní, dával jsem to za sebe. Nějak jsem cítil, že tam Voli může být, a on tam opravdu byl ve správném prostoru. Zakončil to perfektně, takže z toho bylo 1:0.

Pak jste zvyšoval na 2:0. Uvolnil jste se a z rohu vápna to poslal na zadní tyč. Co rozhodlo?

Myslím, že rozhodla včasná přihrávka od Jamese Bella. Dobře mě viděl. Já jsem si o balon řekl a on to opravdu pustil včas, takže jsem měl o vteřinu navíc na uvolnění i na zakončení.

Bylo vidět, že jste občas na spoluhráče i důrazněji houkl. Co vám vadilo?

Párkrát se mi nelíbilo, že jsme nebyli dostatečně důrazní. Bylo to spíš v zápalu hry. Chtěl jsem, abychom v tom přidali, trochu se vyhecovali.

Asi byla velká škoda, že jste si po gólu na 2:0 nechali tak rychle snížit na 2:1…

Právě tohle se mi nelíbilo taky. Nedostupovali jsme protihráče. Příbram byla šikovná v kombinaci, a když jsme jí nechali prostor, uměla toho využít. Byla škoda, že jsme po našem druhém gólu tak rychle inkasovali.

Příbram působila hodně fotbalově a kombinačně. V současném zdravotním stavu týmu to muselo být náročné, ne?

O její síle jsme věděli. Zároveň jsme věděli, že naši hru teď musíme zjednodušit, protože nás je opravdu málo a chybějí nám kreativní hráči. Museli jsme hrát účelně, chtěli jsme ten zápas uhrát, dát góly a pak to týmovým výkonem dotáhnout do konce.

Kádr je hodně rozbitý. Pro zdravý zbytek to znamená ještě víc se semknout?

Myslím, že to je asi jediná cesta. Ve fotbale jsem snad ještě nezažil, aby nás bylo takhle málo. Dneska nám museli pomoct i kluci z béčka, kteří šli na lavičku. Semknout se, to je přesně ono. Kluci, kteří čekali na šanci, teď můžou ukázat, že do kádru patří právem. Pořád se můžeme porvat o baráž, pořád jsme druzí. Musíme to dotáhnout.

Po tomhle zápase jste se osamostatnil na čele tabulky střelců se 14 góly. Je to pro vás důležité?

Úplně nejdůležitější to není. Můj první cíl je vždycky týmový výkon, z toho mám větší radost. Když jsem teď ale první, tak si samozřejmě půjdu za korunou krále střelců. Už jsem o první místo párkrát bojoval, ale nikdy jsem nahoře nebyl. Takže bych to tentokrát chtěl dokázat.

Soupeři už o vás dobře vědí. V zápasech dostáváte hodně naloženo…

Jo, dneska jsem docela slušně dobitý. Bolí mě nohy, bolí mě hlava, bolí mě všechno. Poslední zápasy byly náročné. Když mám 14 gólů, nečekám, že mě stopeři nechají hrát v klidu. Musím se s tím popasovat. Souboje mám rád, nebojím se jich. Naopak mě často dostanou víc do hry, takže je to v pohodě.

Takže příště znovu semknout mužstvo a 3. května na Žižkově do toho jít naplno?

Určitě. Stoprocentně.