Pavel Novák po Spartě B: K vedoucímu gólu jsme se dotlačili silou vůle. O to víc to bolí

Má při jarních výsledcích Táborska ještě smysl mluvit o smůle, nebo byste to nazval jinak?

To je těžká otázka. Tenhle zápas byl zase trochu jiný než některé předchozí, ale výsledek je znovu krutý, podobně jako třeba proti Brnu. Myslím, že jsme si dnes vytvořili dost šancí směrem dopředu. Kdyby Sparta proměnila svou velkou možnost ve 40. minutě, asi by nikdo nic nenamítal. Jenže my jsme se pak silou vůle dokázali dotlačit k vedoucímu gólu, což nás v posledních zápasech trápilo asi nejvíc, protože produktivita není taková, jakou bychom potřebovali. A potom dostaneme takový gól negól v úplném závěru. To samozřejmě strašně bolí.

Jak si vysvětlujete ten inkasovaný gól několik vteřin před koncem?

Upřímně, těžko se to popisuje. Někdy máte období, kdy se k vám odrazí každý míč a z každého souboje něco vytěžíte. My to teď bohužel nemáme. Mám pocit, že se ty odrazy přiklánějí spíš k soupeři. O to víc nás to mrzí, protože dnes byl na našem výkonu vidět obrovský kus práce, nasazení a vůle. Nikdo neuhnul ze souboje, nikdo nic nevypustil. A přesto to nestačilo na to, abychom si po zápase mohli užít vítězství.

Někteří fanoušci vidí hlavně výsledky, ale ne vždy všechnu tu práci a bojovnost. Co byste jim vzkázal?

Ve fotbale to tak bývá všude. Když vyhrajete 1:0, všichni tleskají a často už se neřeší, jestli to byl krásný fotbal, nebo ne. Teď se snažíme hrát, pracujeme poctivě, jen nám chybí i trochu štěstí. Chápu, že v dospělém fotbale jsou výsledky zásadní a že se podle nich všechno hodnotí. Ale myslím si, že si nezasloužíme nějaká gesta nebo zkratkovitou kritiku. Kdo chce vidět, co do toho dáváme, ten to podle mě vidí.

Tribuna východ dnes prakticky nefandila. Vnímal jste to?

Na hřišti jsem to vlastně moc nevnímal. Ale samozřejmě víme, co se dělo po minulém domácím zápase. Máme trenéra, který nás vede, a věříme mu. Nepotřebujeme, aby nás někdo koučoval z tribuny. Fanoušci jsou od toho, aby mužstvo podporovali, zvlášť když se nedaří. Kdyby s námi chtěl někdo mluvit normálně a napřímo, klidně za mnou může přijít. O tom se dá bavit. Ale během zápasu jsem žádný protest opravdu neřešil, byl jsem plně soustředěný na hru.

Je pro vás nadcházející derby s Dynamem České Budějovice pořád speciální, když jste v tom klubu dlouho působil?

Ano, pořád je. Těch zápasů proti Dynamu zase tolik nebylo, aby se to úplně otupilo. Když vidím černobílé dresy a ten znak, vždycky to ve mně něco probudí. Strávil jsem tam velkou část kariéry, takže to ze mě nikdy úplně nezmizí. Ale jakmile jsem teď na hřišti, jsem hráčem Táborska a bojuju za Táborsko. Ve středu budeme chtít udělat maximum pro to, abychom byli úspěšní.