Aktuálně je reprezentační pauza. Je vítaná, nebo byste raději hráli, když další mistrák bude až za 16 dní?
„Asi je spíš vítaná. Můžeme si trochu odpočinout a strávit čas bez fotbalu – s rodinou a kamarády. Na druhou stranu je pravda, že s Chrudimí hrajeme až v pondělí 20. října, což je poměrně dlouhé čekání. Ty pondělní hrací dny jsou netypické. Ale trenér nám teď dopřál takové volno, jaké jsem v kariéře ještě nezažil.“
Zmínil jste rodinu a kamarády. Najdete si čas i na svou živnost v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP)?
„Když máme volno v týdnu, na svou živnost se dostanu víc. O víkendu, pokud zrovna nehrajeme, se snažím nepracovat – maximálně doženu administrativu a papíry. Snažím se poctivě rozdělovat čas mezi fotbal, rodinu a práci. Mám takovou domluvu s vedením klubu.“
Na co se tým zaměřuje v trénincích během reprezentační pauzy?
„Je to taková směsice všeho. Po zápase se Žižkovem jsme měli lehčí rozjezd, věnovali jsme se herním činnostem a přípravě na další utkání. Například v pátek nás trenéři rozdělili – část hráčů šla hrát za béčko, zbytek měl trénink zaměřený víc na běhání.“
Spolu s Lukášem Havlem a Martinem Pastornickým máte na kontě 1080 minut, nechyběli jste ani minutu. Co na to říkáte?
„Jsem v kádru suverénně nejstarší, a tak je to hlavně o zdraví. Jsem rád, že drží nejen mě, ale i většině týmu – díky tomu se může projevit naše kvalita a není nutné často měnit sestavu. Navíc když se daří, i drobné bolístky se snášejí líp a hojí rychleji.“
Do konce podzimu zbývají čtyři kola. Kam s tou lodí, kapitáne?
„Doufám, že ta loď popluje pořád stejným směrem – pod stejným kurzem a na vítězné vlně. Jako tým jsme v pohodě, nejsme pod tlakem, nikdo na nás neklečí. Užíváme si to a chceme v tom pokračovat.“
Koncem podzimu oslavíte 36. narozeniny. Je to pro vás jen číslo, nebo důvod k zamyšlení nad koncem kariéry?
„Fotbalově je to už poměrně vysoký věk, ale když vidím hráče jako Luka Modrić, který hraje ve čtyřiceti, tak proč ne? Upřímně, věk moc neřeším. Beru to, jak to život přináší. Fotbal kombinuju s prací, a práce je pro mě do budoucna priorita – ta mě bude jednou živit. Co bude za půl roku nebo rok, netuším. S Martinem Vozábalem jsme domluveni, že si po každé sezoně sedneme a řekneme si, jak se cítím a jestli má smysl pokračovat. Všechno je otevřené.“
S manželkou brzy očekáváte přírůstek do rodiny. Jak se těšíte?
„Ano, porod je naplánovaný na konec října, takže to může být každým dnem. Moc se těšíme. Máme už osmiletou dceru, takže nás čeká návrat – doslova – do plenek. Bude to změna rytmu, ale krásná. Děti jsou smyslem života. Od toho tady jsme – abychom je měli, věnovali se jim a dávali jim čas. Ne rozmazlovat, ale být s nimi co nejvíc.“