Jak moc vás potěšilo pozvání na stadion Kvapilova, který jste pomáhal budovat?
„Byl jsem samozřejmě moc rád. Je vždy hezké, když si na vás lidé vzpomenou. Potěšilo mě to o to víc, že pozvání přišlo od lidí v klubu, kde jsem funkcionářsky začínal. Tady jsem přičichl poprvé k velkému fotbalu. Cítím se tu stále jako doma. Pozvání jsem přijal s velkým potěšením.“
Dlouho jste působil jako výkonný ředitel druholigového Táborska, dříve Sezimova Ústí. Jak na ta léta ukotvování klubu na mapě republiky vzpomínáte?
„Vzpomínám na to jenom v dobrém, byly to moje manažerské začátky. Vybavuji si, jak jsme na Soukeníku zahajovali přípravu na třetí ligu. Za tři roky jsme slavili postup do druhé ligy. Moc šancí se nám tam nedávalo, skeptici říkali, že se neudržíme. Přitom my jsme hráli jednu sezonu i o postup do první ligy. Velkým pokrokem bylo v roce 2011 sloučení rivalů z Tábora a Sezimova Ústí, jednoduché to ale nebylo. Přineslo to však jen samá pozitiva. Dnes je tu nové vedení Táborska, které má ambice dobudovat stadion, dostat Tábor na nejvyšší příčky. Bylo by krásné, kdyby Táborsko jednou patřilo mezi elitu.“
Dobudovat infrastrukturu na stadionu je velký cíl. První tribuna směrem k Jordánu byla ještě vaše práce, vaše zásluha. Existuje vizualizace stadionu, která vypadá moc pěkně. Myslíte si, že se ji jednou podaří naplnit?
„Před lety vznikla objemová studie celého projektu. Dělají se postupné etapy, aby jednou byl stadion úplně celý. S ředitelem klubu Martinem Vozábalem a technickým ředitelem Danielem Kočerem jsem v kontaktu. Věřím, že se to jednou povede. Těším se na dobudování protilehlých tribun, na osvětlení. Věřím, že to není jen sen, který se zdá, ale že se tento pán stane hmatatelným.“
Co říkáte na sportovní úspěchy A týmu FC SILON Táborsko ve F:NL?
„Vše pravidelně sleduji, čtu výsledky, klukům fandím. Vím o všech utkáních. Trenér Roman Nádvorník vždy dokázal poskládat silný mančaft a věděl, co s ním chce hrát. Jeho rukopis je znát. Gratuluji klubu k baráži, kterou si mužstvo vybojovalo. Věřím, že v Táboře vypukne fotbalová horečka.“
A jak vám se osobně daří v Plzni?
„Jsem spokojený, byť je to někdy hodně náročné. Je potřeba velké tolerance mé partnerky, celé rodiny. Ten, kdo kdy dělal fotbal, tak ví, že to není práce od tolika hodin do tolika hodin, ale má to časové úskalí. Tato práce zase přináší krásné emoce, které jsou s ní spojené.“
Do Tábora se s láskou vracíte?
„Vždy jsem říkal, že jsem hrdý táborský patriot. Tábor mám rád, tady jsem se narodil, stále tady střídavě žiju. Mám tu spoustu kamarádů, rodinu, takže platí, že na Tábor nedám dopustit – ať už fotbalově nebo na město jako takové.“
